Tvorba

Malíř věží, ochraných a signálních systémů se zadostiučiněním četl v úvaze Erwina Panofského:

že se dotýkáme něčeho co je jakýmsi druhem společenské zodpovědnosti-kterou obyvatel věže má ne přesto, ale proto, že dlí ve věži. Věž odloučení, věž sobeckého štěstí, meditace, úvah-věž vyrovnanosti-klidu-tato věž je současně věží strážní.

Zde jsme blízko polohy, ke které Josef Wagner dospěl po dvaceti letech hledání. Cesta krajinami jej vedla od obrazů čistě formálně pojatých, experimenálních, informelních, přes znepokjivé a zkličující polohy velkých barevných ploch až k pohledu na člověka-na sebe sama. Dílem prostupuje zároveň tvář člověka-fyziognomie se vynořují na konci dlouhé vývojové řady nesnadné cesty v utváření osobnosti.

Z textu kunsthistorika a básníka Jana Maria Tomeše 1986